Jmenujeme se Katka a Petr a známe se od nepaměti (jako fakt). Od raubíře ve žlutém tričku s nápisem „Ahoj!“, co hraje na chodbě fotbal s mikinou, a hodného děvčátka z pěveckého sboru Rolnička, přes hipíky let studentských až po paní doktorku a pana právníka.
Potkali jsme se v ústavu a jako dlouhodobí spoluchovanci k sobě začli chovat vzájemnou náklonnost. Spojuje nás nejen (jak by řekli Katčini rodiče) láska ke sportu, ale také společný životní cíl, víra a pohled na svět, snaha (či zlozvyk) nebrat vše příliš vážně a kromě hudebního vkusu a smyslu pro pořádek skoro vše ostatní. Většina návštěvníků nás asi moc dobře zná, tak je asi zbytečné tu popisovat, jak jsme strašně krásní, mladí a perspektivní.
A protože Pánbůh naše kroky řídil směrem k sobě i nadále, jsme tu a chceme se vzít. Tak trochu symbolicky v první školní den. Naše zásnuby byly předem dohodnuty, nikoliv tedy rodiči (ani obligátní velbloudi se nekonali), ale prostě jsme si řekli, že se zasnoubíme. A tak jsme též prosinci loňského roku před tímhle kostelíkem učinili, dotěrným divákem i prvním gratulantem byla naše zabahněná psina Arina.
